Svítání

Kdybych tak ráno na bleděmodrou oblohu vymyslet moh´ rým,

ale po ránu na lačno nějak nemohu a pak - nemám s kým.

Tak tu stojím na zádech s batohem, do lýtek mě štípe mráz,

slunce schovává se za rohem, snad neselže mi hlas.

 

Kdybych tak ráno na louku plnou bodláků vymyslet moh´ rým.

Ale já dneska nejsem ve fraku a pak – nemám s kým.

Tak tu stojím sám, v ruce kytaru, mráz usídlil se za nehtem.

Ono to dnes půjde trochu pomalu, nakonec přece jen.

 

R: Je to zázrak všech zázraků, když slunce vyjde ven

a já jsem po noci plné přízraků znovu vykoupen.

Jediný paprsek víry postačí, tma rychle přijde v plen,

já přece dávno, dávno nepláči – je blízko nový den,

za obzorem.

 

Kdybych tak ráno na ptačí zpívání vymyslet moh´ rým,

ale zas slyším jen to své zívání a stále nemám s kým.

Vlastně ne, vždyť už se kutálí ten veliký a neposedný míč

a já mu fandím aspoň z povzdálí, tak si se mnou křič.

 

Je to zázrak všech zázraků, když slunce vyjde ven

a já jsem po noci plné přízraků znovu vykoupen.

Jediný paprsek víry postačí, tma rychle přijde v plen,

já přece dávno, dávno nepláči – je blízko nový den.

za obzorem,

za obzorem,

za obzorem.