R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,
nade mnou nebe a koruny lip.
Zády se opírám o nohy Mariiny,
zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.
O tomhle krásném a kýčovitém podívání,
jako že slunce svítí a skřivánek zpívá,
že louka voní, klasy jsou plné k rozsypání,
cesta se stáčí - za obzor se skrývá.
R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,
nade mnou nebe a koruny lip.
Zády se opírám o nohy Mariiny,
zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.
O velké touze rozplynout se do krajiny,
o srdci, které zalyká se v ústech.
A též o věčnosti, co počítá se na vteřiny,
barevných duhovkách po šedivých postech.
R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,
nade mnou nebe a koruny lip.
Zády se opírám o nohy Mariiny,
zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.
Dívám se, dívám, zkameněly ruce mé.
Sepnuty v klíně našly své lože.
S Marií zakletou tiše se modlíme,
ať věčnost neskončí, velebný Bože.