Chvalozpěv Célinin

Tráva usychá, jdu-li po ní,

v mých rukou květ se zvadle kloní.

Chci běžet loukou, kde všechno voní,

kde nezůstane stopa má.

Ty dáváš do přírody něhu,

barevnou duhu, bělost sněhu.

Zralou žeň polím, naději břehu,

vánek, jenž s motýlem si hrá.

 

R: V Tvých rukou leží vesmír celý,

Tvé ruce lesy vysázely,

Celičkou zemi s láskou utvářely,

i na mne spočinul zrak Tvůj.

 

Mám loď, jež tančí nad vlnami,

brázdu, co zlatě skví se za ní,

a mraky něžně nachem lemovány

když slunce odchází už spát

Motýl se rozletí a vzplane

ohněm, jenž vábit nepřestane,

já také toužím, můj drahý Pane,

Tvou láskou zahořet a plát.

 

R: Vábí mě láska Tvá, jdu za ní,

obavy nechám za horami,

už žádná starost, nemyslím na ni,

jen Beránkovi patřit smím.