Pod statují

R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,

nade mnou nebe a koruny lip.

Zády se opírám o nohy Mariiny,

zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.

 

O tomhle krásném a kýčovitém podívání,

jako že slunce svítí a skřivánek zpívá,

že louka voní, klasy jsou plné k rozsypání,

cesta se stáčí - za obzor se skrývá.

 

R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,

nade mnou nebe a koruny lip.

Zády se opírám o nohy Mariiny,

zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.

 

O velké touze rozplynout se do krajiny,

o srdci, které zalyká se v ústech.

A též o věčnosti, co počítá se na vteřiny,

barevných duhovkách po šedivých postech.

 

R: Jenom tak sedím a dívám se do krajiny,

nade mnou nebe a koruny lip.

Zády se opírám o nohy Mariiny,

zakletá nestihla modlitbu svou dokončit.

 

Dívám se, dívám, zkameněly ruce mé.

Sepnuty v klíně našly své lože.

S Marií zakletou tiše se modlíme,

ať věčnost neskončí, velebný Bože.