U lesa muka omšelá, klekání zvoní zvečera,
až k jejím rukám teskně zní, když padá úder poslední.
Šum lesa - varhan píšťaly své žalmy zbožně zahrály,
zvroucnělou píseň skřivánek odtud odnáší do dálek.
Večerním tichem zlatý svit hvězdy si dají rozsvítit,
noc do hloubky jde a s ní sen tak léta nese každý den.
Ref: Dny jara s vůní tudy jdou, obláčky s modrou oblohou,
rozkvétá léto do všech krás - podzim jde s mlhou, s větry zas,
pak přijde zima zdaleka a u Božích muk pokleká,
v závěji bílé oblak sám vysype třpytný drahokam.