Jarní toulavá
Jednou z jara časně z rána vzbudila mě strašná rána,
protřu kukadla, kouknu do zahrady.
Pěnkavák tam na větvičce prozpěvuje pěnkavičce.
Nevadí mu snad, že chci ještě spát, zkouší refrén dát své písničce.
i když doma jsem, je to cizí zem(ě).
Chtěl bych napodobit ptáky, vyletět až nad oblaky,
aspoň jedenkrát touhu vyzpívat, že bych hrozně rád domů taky.
Mně se zase klíží víčka. Kam zmizela ta písnička? Schovala se do srdíčka.
protřu kukadla, kouknu do zahrady.
Pěnkavák tam na větvičce prozpěvuje pěnkavičce.
Nevadí mu snad, že chci ještě spát, zkouší refrén dát své písničce.
Má za sebou dlouhou túru, přiletěl až z Istanbulu.
Že se ti ještě po také cestě chce.
Proto právě zpívám, totiž, to je všech tuláků potíž,
můžeš přeletět celý širý svět, stejně domů zpět mocně toužíš.
i když doma jsem, je to cizí zem(ě).
Chtěl bych napodobit ptáky, vyletět až nad oblaky,
aspoň jedenkrát touhu vyzpívat, že bych hrozně rád domů taky.
Teď si můžem´ spolu klidně duet zazpívat.
Jen musíme té tvé písni nějaký refrén dát:
Svět je veliký, svět je veliký,
domov, dobře víš, ten je srdci blíž.
Svět je veliký, svět je veliký,
doma, dobře víš, tam je srdce skrýš.
Mně se zase klíží víčka. Kam zmizela ta písnička? Schovala se do srdíčka.