Kdo mě z pout mých

Kdo mě z pout mých ven vyvodí, kdo ta pouta odstraní,

jenom láska vysvobodí, láska bázeň vyhání.

Být jak strom, co plody nese, nejen listí pro krásu,

být jak strom, co nepohne se, nebojí se nečasu.

Být jak dům na skále pevné, jako maják na moři,

s kterým ani příval nehne, když se na něj oboří.

Pramen žití někde najít, neznat, co je únava,

třeba sám, dál pravdu hájit, i když právě prohrává.