Vzpomínáš, jak stávali jsme na pokraji hvězd a vycházeli spolu Bohu vstříc.
Vzpomínáš, jak dávali se Jeho hlasem vést, řekni, co jsme přát si mohli víc.
Víš, když poprvé jsem otevřela oči své a zaslechla Tvá slova laskavá.
Já věřila, že hřích si nepodmaní srdce mé,však jako med můžou být slova zlá.
Ref: Teď musím tě na chvíli nechat jít a dá-li Pán, zase Tě uvidím.
Svůj touhy sen začneme oba snít o zemi, kde už není hříchu stín.
Bohem stvořená, když jsi stála přede mnou, já cítil své srdce bijící.
Pak přišla chvíle zlá, mám ji stále před sebou, ty svíráš plody lásku bořící.
Váhala jsem chvíli, tohle jsem nechtěla, ukrýt se, to je teď touha má.
Myslela jsem vážně, že slyším anděla, teď k věčnosti je cesta daleká.
Ref: Teď musím tě na chvíli nechat jít a dá-li Pán, zase Tě uvidím.
Svůj touhy sen začneme oba snít o zemi, kde už není hříchu stín.