Chyběl nám ženský element
Chyběl nám ženský element
Slova vyřčená v záhlaví mohl vyslovit jen někdo, kdo je mužem. Obvykle si mužové v lecčems stačí sami a ženy jim ani nechybí. Jenže stejně jako autor těchto slov, tak i jiní mužové po čase zjistí to samé, co před pár tisíci let i první obyvatel stvořené Země Adam. A to, že není dobré být sám. Ale nebojte se, nebudeme se teď zabývat tím, v čem a proč nám ta něžná stvoření – ženy - chybí.
V následujících chvílích budete číst rozhovor, který byl uskutečněn s členy pěvecko- instrumentální skupiny S.R.O. Přijeli k nám v sobotu 18. ledna a svým koncertem byli součástí a hlavním bodem tradičního novoročního programu – dříve zvaného besídka a téměř vždy vytvořeného z vlastních zdrojů. Žel, nebo možná i díky tomu mohli mladí muži a ženy této folkové kapely přijet z Frýdlantu nad Ostravicí k nám a naladit, potěšit, rozesmát, či i možná dojmout nás k slzám. A protože jsou mladí a veselí, tak ve stejném duchu probíhal i náš rozhovor po skončení koncertu. V místě rozhovoru (mimochodem, poprvé v dějinách našeho časopisu probíhal rozhovor naživo, ne přes mail) bylo veselo a rušno. Proto často i odpovědi přicházely z různých stran a při opisu rozhovoru se mně někdy, zvláště u děvčat, nepodařilo identifikovat, kdo právě tu či onu větu vyslovil. Proto mějte při čtení odpovědí trpělivost a berte tento rozhovor jako kolektivní odpovědi celé kapely. Ostatně hlavně proto vznikl rozhovor právě takto a ne tradičně s jediným odpovídajícím.
- Na úvod našeho zpovídání se nám prosím v krátkosti představte. Jaké je jmenné složení vaší hudebně-pěvecké skupiny?
Dalibor Zacios, Pavel Kudělka, Radim Skácel, Ester Grzonková, Jitka Drabinová a Anežka Kudělková – takže celkem tři muži a tři ženy.
- Jaká je historie vaší skupiny – jak a proč vznikla a jak se krystalizovalo současné složení?
Dalibor: Máme dvě verze. Jednu tu, kterou vždycky říká kapelník Pavel. A pak tu druhou, která byla.
Pavel: Tu první si nepamatujeme.
Dalibor: V roce 2006 jsme se s manželkou přistěhovali do Frýdlantu nad Ostravicí. Pavel tehdy jako písničkář vystupoval sám, jen s kytarou. Navrhnul jsem mu, abychom jeho písničky vyzkoušeli hrát ve více nástrojích a tak se dalo dohromady několik lidí ze sboru a vznikla kapela. Ovšem v jiném složení, tehdy původně čistě v pánském.
Pavel: Zpočátku jsme tedy hráli bez žen. Chyběl ten ženský element. Teda hlavně našim posluchačům :)
Dalibor: A letos na jaře to bude 8 let, co existujeme a koncertujeme.
- Vaše zaměření je folk – country. Proč?
Pavel: To se mě moc ptáš. Prostě mám rád folk. Kdybych se narodil jako rocker, tak by to byl rock.
- Kde všude vás můžeme vidět a slyšet? A namátkou, kde všude jste již vystupovali?
Všichni tak nějak živelně: Všude možně. Festivaly. Tenkrát na Valašsku, to je od vás blízko. Havířovská nota. Ve Frýdlantu je každoročně Beskydské folkování – tak tam taky pravidelně vystupujeme. Adventporta. Po sborech. A pak ještě děláme samostatné koncerty – třeba jako u vás. A pak u nás ve frýdlantském sboru před kázáním.
- Jak vzniká repertoár – přebíráte písničky, či skládáte?
Pavel: Pokud je původní tvorba, tak je většinou moje, ale máme i písničky, které nám věnovali kamarádi.
Dalibor: Přibližně dvě třetiny repertoáru tvoří vlastní tvorba, zbytek je převzatý většinou z mládežnických zpěvníků, nebo i ze Sionského – třeba i dnes jste mohli pár těchto písní slyšet.
- Jak postupujete, když Pavel přinese písničku a někomu z kapely se nelíbí?
Pavel: To se ještě nestalo.
Děvčata: My nemáme na výběr.
Pavel: Já vám dám stěžovat si :)
- A co DVD či CD nosiče, máte a vydáváte? Popřípadě, kde je možno je získat?
Pavel: Vydali jsme dvě CD. A existují webové stránky – www.skupinasro.webnode.cz a tam jsou mj. odkazy na dva videozáznamy ze živého koncertu ve sborech Český Těšín a Vojkovice. Pár písniček z obou CD si můžete poslechnout na www.bandzone.cz/skupinasro.
- Co vám vaše muzicírování dává, proč zpíváte, hrajete a jezdíte s koncerty?
Jitka: Dobrý pocit, že můžu sloužit druhým lidem tím, co umím a co mně samotné dělá radost.
Pavel: Mě to baví.
Dalibor: Přesně tak. Máme radost z muziky, z toho, že to šlape.
Pavel: Spíše se zeptej, co nám to bere.
- Jak vidíte svou budoucnost, jak dlouho si myslíte, že budete zpívat a hrát?
Pavel: Růžově... Ve skutečnosti hodně záleží na těch, co ještě nejsou ženatí nebo vdaní. Ale to zatím nemůžeme řešit. Původně jsme začínali v jiné sestavě, dívka tam nebyla ani jedna. A jak jsme se krásně vyvinuli! Takže jak se to promění za dalších 5 let, to vůbec nevíme. My bychom samozřejmě ve stejné sestavě rádi zpívali co nejdéle, když už to tak hezky umíme :)
Ester: Budeme společně hrát, dokud nám to zas nepřekazí nějaký porod :)
Dalibor: Dva porody jsme už přežili :)
- Dnes tady bylo prezentováno, že máte věrného fanouška, co s vámi všude jezdí, i na zkoušky?
Dalibor : Ano, téměř na všechny. Má asi tak 80procentní docházku. Díky němu víme, že s velkou pravděpodobností bude komu zpívat :)
- Co vám dává křesťanství a co si myslíte, že je na křesťanství lákavé, aby bylo tzv. IN i pro nevěřící?
Ester: Otázka je, jestli musíme dělat jen to, co je IN. A kdo vlastně určuje, co je a co není IN? Myslím si, že podle toho bychom se moc řídit neměli. Spíš mi víra v Pána Boha dává naději, že tady na světě jen nepřežívám. Díky Bohu mám pro co žít.
Pavel: Já mám kolem sebe spoustu lidí, kteří si myslí, že křesťanství je IN. Určitě mi to dává smysl života.
- Co vám dává víra v Boha a to, že jste křesťany?
Pavel: Víra v Boha mi dává v prvé řadě život. A co mi bere? Bere iluze o sobě.
Ester: Dává toho hodně. Například díky tomu, že jsem křesťankou, mám společenství a zázemí, a to společenství je takové zdravé :)
Dalibor: Životní nadhled.
- Přijeli jste do Zlína. Byli jste tu již někdy?
Pavel: Na podzim 2013 jsme tu písněmi doprovázeli evangelizaci Kornelia Novaka.
- Koho, či co ze Zlína znáte, či znali jste?
Pavel: Gottwaldov. Jo, Jarka Škrlu. Ale byl jsem tady na brigádě, když se tady stavěl sbor v 90 letech. A kopal jsem nějakou jámu a vykopal jsem lidské ostatky, nějaké kosti. Vy jste tady na hřbitově.
- Jak jste se při koncertě cítili, jak se vám líbila atmosféra a jaký dojem na vás náš sbor udělal?
Ester: Spíše jak se líbilo posluchačům. Nám se tady líbilo.
Pavel: My jsme v takovém velkém sboru ještě nezpívali. Byla to velká změna. Za námi bylo strašně moc prostoru, nad námi moc prostoru, pod námi moc prostoru. U nás v sále a na našem podiu všechno zní úplně jinak. Mně se zpívalo perfektně. A strašně se mi líbí ti starší členové, kteří tleskali, byli nadšení. Ti asi byli z domova, že? Moc se mi líbí, že umí ve svém věku takhle krásně projevovat radost a pořádně hlasitě zatleskat.
- Co přejete sobě, svému okolí a třeba i církvi a našemu sboru do budoucna?
Pavel: Vydržet.
Dalibor: A učit se, učit se a učit se. To prý řekl už Jan Amos Komenský :)
Ester: Ať jsou lidé schopní vidět Pána Boha i v maličkostech. Ať v životě nehledají žádné složitosti, ale ať si váží i těch malých věcí, které v životě dostávají.
Děkujeme za rozhovor.
Z rozesmátého a příjemného povídání rozhovor zaznamenal P. Matula